Prostě báseň

Tvou sms čtu již po několikáté,
zatím co srdce mozek stále mate
já vím, je to jen sval
tak proč se jím řídit, ale co bude dál?

Proč nic není jasné?
mohlo to být příjemné a krásné
ta nejistota ve mě hlodá a hnije
a z toho ten sval tak zkomíravě bije

Chybí mi něco, něco cos mi vzal
možná naději, že přes všechno mohu být šťastná dál
možná lásku, kterou bych mohla jinému dát
možná kus mě, i když není oč stát

Nevím, co cítit - necítím nic
Lásku? Sklamání? A co víc?
Nechápu - nevyznám se teď v sobě
víc mě ale mrzí, že ani v tobě...