Prostě báseň II.

Bojím se tě, opravdu se tě bojím
tvůj usměv, tvé oči, když naproti tobě stojím
trháš mě na dvě poloviny,
posouváš mě do jiné roviny

Ničíš mě, nevíš
Hlodáš ve mě, netušíš
A přitom tě ve svém životě tolik chci
Tebe, tvůj úsměv, tvé zhýralé ego, tvé úsměvné historky, tvou moudrost, tvou citlivost....

Možná mám větší strach ze sebe a ze svých citů
nechci abys byl další kdo mi ublíží, už na to nemám sílu...